Afrika. Černá Afrika. Slova, která mají zvuk snad pro každého jen s trochu dobrodružnou povahou. Reportáž fotografa a dobrovolníka, který se zúčastnil HELP CAMPU v Guineji v rámci našeho sdružení Wontanara.

Autor textu i fotografií: Radek Drahný

Když se mi naskytla možnost jet jako fotograf dokumentovat projekt Adopce na dálku do západoafrické Guineje, tak jsem dlouho neváhal.

Adopce na dálku

Projekt Adopce na dálku si klade za cíl pomoci dětem, které se nacházejí v podmínkách úplné chudoby. Děti, jejichž rodiče nebo opatrovníci si nemohou dovolit hradit školné a výdaje spojené s výukou, nadále žijí se svojí rodinou v Africe, ale "adoptivní rodič" z Česka mu hradí školné, všechny učební pomůcky a povinnou školní uniformu. Právě prostřednictvím vzdělání těchto dětí se rýsuje naděje na postupné zlepšení jejich životních podmínek. Čeští adoptivní rodiče za cenu přibližně odpovídající ceně jedné kávy denně (6 000 - 9 000 Kč na dítě a rok) dají konkrétnímu dítěti možnost získat alespoň základní vzdělání.

Projekt pro Guineu koordinuje české občanské sdružení Wontanara. Wontanara v místním jazyce kmene Soussou znamená „my společně", což přesně vystihuje filozofii pomoci,  která od nás směřuje do Guineje.

Má cesta začala v polovině listopadu a během následujících čtrnácti dní jsem plánoval zdokumentovat projekty, které Wontanara v Guineji organizuje. Čekal jsem, že po příjezdu do země zažiji šok - teplotní, kulturní. Očekávání se splnila hned při vystoupení z letadla. Přestože jsem přiletěl v noci, tak první, co mne doslova udeřilo do tváře, bylo teplo a neskutečná vlhkost vzduchu. Bunda, se kterou jsem odjížděl z podzimně pošmourného Česka, se okamžitě stala zcela zbytečnou zátěží. V dalších dnech jsem měl pochopit, že horko a vzdušná vlhkost je stejná jak ve dne, tak v noci. Po čase jsem přivykl, že ráno obleknuté suché oblečení zůstalo suché jen několik vteřin a pak se stalo více méně houbou, která nasávala čůrky potu, jež mi vytrvale stékaly po celém těle.

Chudoba versus bohatství

Kulturní šok se nedostavil ihned, ale realita této africké země mne svou rozdílností od toho, na co jsme zvyklí, atakovala nepřetržitě po celou dobu mého pobytu. Guinea je asi třikrát větší než naše republika, ale žije v ní stejný počet obyvatel, tedy 10 milionů. Z tohoto počtu je ale jen 15% těch, kteří se mohou považovat za bohaté. Bohatými jsou ti, kteří mají práci a vydělávají více než jeden dolar na den. Tedy více než je pomyslná hranice extrémní chudoby. To všechno přesto, že Guinea je díky svému nerostnému bohatství zemí neskutečně bohatou. Vždyť polovina světových zásob bauxitu je právě v Guineji.

Pod zemí ukrývá bohatství v podobě zlata, diamantů, železných a uranových rud. Toto bohatství je pro zemi však spíše prokletím. Své ekonomické zájmy si bez ohledu na nutný rozvoj celé země bedlivě střeží světové velmoci jako Rusko, Čína a Francie. To vše spolu s extrémní korupcí má za vinu, že v zemi je promile lidí extrémně bohatých a drtivá většina těch, kteří žijí právě pod hranicí extrémní chudoby. Její projevy jsou patrné na každém kroku. Většina lidí nemá přístup z nezávadné pitné vodě. Problémem je i pro nás tak běžná věc jako elektřina. Pravidelné jsou její výpadky třeba i desetkrát denně. Někdy elektřina nejde celé dny.

Vzdělání pro děti

Na zcela nedostačující úrovni je tamní zdravotnictví. Měl jsem možnost navštívit největší nemocnici v zemi a jen pro dokreslení si představme, že v celé Guineji existuje jen jedno psychiatrické pracoviště, které zaměstnává pouhé tři psychiatry. Není se tedy čemu divit, že pro mnohé rodiče není reálné poslat své děti do školy. Proto je v zemi stále vysoké procento negramotných. Přitom právě vzdělání je základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně místních obyvatel.

Pomoc, kterou jim Wontanara zprostředkovává, je místními vysoce ceněna. Díky adoptivním rodičům mohou děti chodit do školy. Mnohé školy, zapojené do našeho projektu, jsem navštívil a musím říci, že je třeba smeknout klobouk před prací tamních koordinátorů, učitelů a v neposlední řadě samotných dětí, kteří baží po vzdělání. Lesk v jejich očích, radost, kterou mají, je pak odměnou, kterou nic nemůže nahradit.

HELP CAMP v Guineji 2013: http://www.hedvabnastezka.cz/klub-hedvabna-stezka/help-camp-guinea-2013/