Začínající hnutí za svobodu a lidská práva narazilo od začátku na tvrdou represi vojenské diktatury generála Juana Carlose Onganía. Hnutí žádalo vojenské autority o možnost pořádat happening na náměstí v Buenos Aires. Vláda zamítla povolení s tím, že „set

Příznivci nového humanismu a přátele Silova poselství se sejdou v květnu 2007 v Andách na úpatí hory Aconcagua, nejvyšší hory západu, v lokalitě zvanou Punta de Vacas, kde v neděli 4. května 1969 ve 12:00 hod., navzdory represi vojenské diktatury, pořádalo Humanistické hnutí své první veřejné setkání.

Začínající hnutí za svobodu a lidská práva narazilo od začátku na tvrdou represi vojenské diktatury generála Juana Carlose Onganía. Hnutí žádalo vojenské autority o možnost pořádat happening na náměstí v Buenos Aires. Vláda zamítla povolení s tím, že „setkání větších počtů lidí se nesmí uskutečnit ani v soukromých bytech a na náměstí už vůbec ne“.

Vzhledem k nulové možnosti uspořádat veřejné vystoupení za lidská práva ve městě, žádali humanisté povolení, aby se mohli scházet alespoň na klidnějším místě v horách. Vláda odpovídala sarkastickou poznámkou: „chcete-li mluvit s kameny pro vládu to nepředstavuje žádnou hrozbu“. Jenže na setkáni v Punta de Vacas přišlo přes 300 lidí a také televizní stanice CBS, která záznam setkání vysílala v různých zemí Latinské Ameriky. Mírumilovné setkání se odehrálo pod dohledem vojenských obrněních vozů. To však nebránilo, aby spisovatel Mario Rodriguez Silo, jeden z hlavních zakladatelů Humanistického hnutí, pronesl ve 12:00 hod. slavný projev „Uzdravení se od utrpení“. Represe diktátorského režimu se tehdy nepovedla. Jelikož se s touto situací režim nedokázal smířit, začal si režim „ztráty“ prestiže vynahrazovat tvrdou represí.

Humanistické hnutí, během čtyř desetiletí své existence dokázalo založit velký počet organizací a často bylo nuceno ke konfrontaci s diktátorskými režimy a nejrůznějšími nespravedlnostmi. Hlavně však muselo vždy čelit dezinformacím, pomluvám a svévolnému umlčování. Přesto se toto hnutí rozšířilo po celém světě a přitom si dokázalo uchovat jak ekonomickou, tak ideologickou nezávislost. Kdyby bývalo podlehlo tomu, co se nabízelo jako snazší a výhodnější a zvolilo si cestu špinavého zisku a krátkodobých cílů, jistě by dnes bylo o hodně známější a těšilo by se pozornosti tisku. Jenže to by právě znamenalo vítězství absurdity, vítězství toho, proti čemu toto hnutí bojuje.V historii našeho hnutí se objevuje prolitá krev aktivistů, věznění, vyhnanství, opony a hráze všeho druhu. Je dobře si to připomenout. Naše hnutí si vždycky uvědomovalo svou spřízněnost jako nástupce humanismu historického především pro důraz, který kladl na svobodu svědomí v boji proti všem podobám tmářství a při obraně těch nejvyšších lidských hodnot. Je však dobře rovněž připomenout, že toto hnutí ze sebe vydalo práce a studie, které poskytují řadu platných odpovědí na otázky doby, která nezadržitelně dospěla do krize.

Vojenská diktatura tehdy říkala, že mluvit s kameny nepředstavuje žádnou hrozbu. My se tohoto pravidla do dnes řídíme a na horách mezi kameny se nás schází čím dál více. Poslední setkání, které se uskutečnilo v úterý 4. května 2004 ve 12:00 hod. v Punta de Vacas přilákalo 5000 lidí. Letos se očekává ještě vetší návštěva.

www.parquepuntadevacas.org

www.silo.net