Rozhovor v deníku Rovnost
Humanistické hnutí působí na
Vyškovsku již druhým rokem.
Jeho součástí jsou aktivity
spojené s adopcí afrických
dětí na dálku.
Zanedlouho se na Vyškovsko
podívají naši koordinátoři
z Afriky, kteří jsou v ČR.

S E. Obořilovou o adopci a činnosti dobrovolníků hovořila
Petra Cidlinská
Ivanovice na Hané
Humanistické hnutí působí na Vyškovsku již druhým rokem. Jeho součástí jsou aktivity spojené s adopcí dětí na dálku a dalšími činnosti. Zanedlouho se na Vyškovsko podívají i lidé, kteří tuto pomoc koordinují v Africe. „Oba světy jsou vzdálené mnoho kilometrů, ale přesto k sobě mají Češi a afričani jako lidé hodně blízko,“ říká členka hnutí Eva Obořilová.

Dorazili už vaši afričtí přátelé do České republiky?
Ano,v ČR je pět našich afrických koordinátorů. Zatím jsou u Máchova jezera, kde nyní probíhá humanistický camp., Po něm tuto sobotu následuje Mezinárodní festival rozvojové spolupráce, na který všechny Vaše čtenáře zveme. Tato akce se u nás koná vůbec poprvé. Protože my máme na starosti adopci afrických dětí na dálku v Guineji, jsou to dobrovolníci právě odsud. Na campu jsou ale také lidé z Keni a dalších zemí. Jejich práce je podobná jako ta naše tady. Zatímco my pracujeme s českými adoptivními rodiči, oni pracují s africkými dětmi a jejich rodiči. Součástí kempu je také tábor pro handikepované děti a děti z uprchlických táborů u nás, obojí pod záštitou Heleny Houdové a její nadace Slunečnice. Je ale potřeba říci, že takovéto větší akce a naše cesty do Afriky jsou jen špičkou ledovce, protože činnost humanistů je především každodenní práce, kterou není tolik vidět.
Kdo vám s ní pomáhá?
Jsme odkázáni na pomoc dobrovolníků. Můžeme totiž organizovat pouze takové akce, na které máme odpovídající kapacitu. Když k nám mladý člověk přijde, v první fázi se zapojí do projektu, který už probíhá. Může nám začít pomáhat s organizováním výstavy nebo setkání adoptivních rodičů. Je to na něm, zkrátka pozná svoje možnosti a potom uvidí, pro co se rozhodne. Nový dobrovolník se vlastně učí od druhých, kteří už mají zkušenosti s prací v nejrůznějších projektech u nás nebo v Africe. Já sama jsem učila od svého orientátora v Praze, rozhodla jsem se aktivity přenést na Moravu, kde se nyní snažím své zkušenosti předávat druhým. Úžasné na tom je, že pokud se zapojíte do nějakého projektu, máte možnost ho aktivně ovlivňovat. Všechno je to o tom, že něco spoluvytváříte a ne jen pasivně přijímáte.
Práce dobrovolníka je ale také určitě náročná.
To je pravda, protože ji děláte ve svém volném čase a nemůžete očekávat, že za ni dostanete nějaké finanční ohodnocení. Tato práce člověka obohacuje především vnitřně, poznáte lidi, které byste jinak nepoznali. Každý člověk, který přijde s tím, že chce pomoci, má u nás dveře otevřené. Na světě je spousta problémů. Víme, že nemůžeme všechno změnit, ale můžeme se o to alespoň společně pokusit.
Jaké další lidi oslovujete?
Snažíme se například informovat o situaci v Africe veřejnost v regionu a děti na školách. Je to vlastně takové oboustranné učení. Na naší i té africké straně. Osobně si myslím, že je důležité hlavně to, aby lidé vzali odpovědnost za své životy do vlastních rukou. Na Moravě například spolupracujeme se sociálním oddělením ze Slavkova, kde nám vloni pomáhali dělat sbírku pro Afriku. V současné době nám pomáhají zprostředkovat projekty na slavkovské Základní škole Tyršova. Ukázali jsme dětem, co vše děláme, promítali jsem video a odpovídala jsem na spoustu jejich otázek. Doufám, že je téma Afriky zaujalo. Nechceme organizovat ojedinělé jednorázová akce, ale snažíme se s nimi dál spolupracovat a tuto spolupráci rozvíjet. To samé platí i o Základní umělecké škole v Ivanovicích na Hané a Základní škole Nádražní 5 ve Vyškově, kde nám děti pomáhaly při přípravě našich výstav. Podobnou spolupráci chceme v regionu udržovat i s dalšími subjekty.Co je při nich podle vás důležité?
Důležité je, aby se dospělí a i děti vzdělávali a případně se aktivně sami zapoji. V dnešní době mají lidé spoustu práce a nemají na nic čas. My bychom ale rádi oslovvili všechny, které zajímá téma Afriky a nenásilí. Chceme se totiž aktivně podílet na prevenci rasismu a xenofobie u nás. Úspěchem je potom pro nás to, když se mu někomu výstava nebo beseda líbila a když ho téma, nad kterým třeba dříve tolik nepřemýšlel, zaujalo. Našimi akcemi tak chceme lidem ukázat, v čem je africká kultura odlišná, zajímavá a jedinečná a jak je může obohatit. Chceme jim tento prostor přiblížit. I když jsme totiž od sebe tak vzdálení, přece jen máme k sobě blízko.
Co konkrétně tedy plánujete ve Vyškově?
Budeme s dobrovolníky připravovat výstavu o Keni v malém sále muzea ve Vyškově. Bude o projektu adopce afrických dětí na dálku v Keni, ale i o Keni jako takové. Probíhat by měla od 1. do 21. září. Dále máme v plánu také výstavu fotek Heleny Houdové, které pořídila při svém pobytu v Guineji.
A kromě výstav?
Na tohle všechno by měly navazovat i další akce jako kurs pro dobrovolníky nebo přednášky o první pomoci. Když chce totiž někdo vyjet jako dobrovolník, tak by měl ovládat její základy. Děláme besedy s promítáním videa a výstavy předmětů. Plánujeme kurz afrického tance. Chceme také udělat besedu o prevenci proti HIV a besedy o Guineji a Keni. Chybět by neměl ani workhop či setkání adoptivních rodičů.
Využije při tom i vaše africké kolegy?
Určitě ano. Měli by tu pobývat v září a lidé se jich tak budou moci zeptat na konkrétní věci přímo. I když jsme tam třeba byli my, informace od nich mohou být určitě přesnější.

Podfoto: Eva Obořilová
FOTO PETRA CIDLINSKÁ