Tak jsem si myslela, že na to budu připravená. Říkala jsem si, že přeci jen už jsem pár podobných zemí viděla a z pobytu s „děckama z děcáků“ jsem zvyklá na hodně silné příběhy.

Ahoj mamky a taťkové i ostatní „příbuzní“ afrických dětí,

Tak jsem si myslela, že na to budu připravená. Říkala jsem si, že přeci jen už jsem pár podobných zemí viděla a z pobytu s „děckama z děcáků“ jsem zvyklá na hodně silné příběhy.
Myslela jsem si, že jsem připravená, dokud jsem neviděla hrát si polonahá bosá batolata v loužích oleje s pneumatikou. Čtyřletou holčičku nesoucí na zádech svého tříměsíčního bratra, prodávajíc z košíku na hlavě banány, aby si mohla koupit své jediné denní jídlo – trochu rýže. Děti i dospělé po obrně plazící se v jakési žumposkládce, jakýkoli odpadní, většinou i kanalizační systém totiž neexistuje.
Nebyla jsem připravená ani na to, že se na mě budou téměř všichni usmívat a chtít vědět, jak se mám.
Ale já Vám nepíšu, abych se vyznala ze svých pocitů z návštěvy jedné z nejchudších zemí světa.
Přijela jsem do africké Guiney nejen jako jeden z Vás - jako adoptivní rodič podívat se na „svoji“ holčičku (a že jsem na ni pyšná!!). Přijela jsem také proto, abych zjistila, můžu-li skrze americkou neziskovku Slunečnice podpořit další vzdělávací projekty.
A dopadlo to dobře. Slunečnice bude součástí projektu výstavby a provozu nové školy ve vesničce Menyi u Kindie. Místní lidé-humanisté si ji začali stavět sami, dobrovolně, a o to je to cennější.
A tak za organizační pomoci Humanistů a finanční podpory Sunflower Foundation se několik desítek a v budoucnu i stovek dětí naučí, že všichni můžeme ovlivnit svět, ve kterém žijeme. Na to stačí touha a víra. A na to jak – vzdělání.
Děkuju Vám, že jste součástí tohohle skvělého projektu Humanistického hnutí a děkuju humanistům (Táňo i Evčo), že mě vzali mezi sebe.
A děkuju Africe za pořádnou dávku pokory, kterou mi píchla přímo do srdce.
Zdravím
Helena Houdová