Navzdory všem rozdílům, v Africe žijí lidé, kteří jsou úplně stejní jako my... ti lidé tady mají svou individualitu, city, potřeby, lásky, sny, radosti i starosti... jsou úžasní a stejně zranitelní jako každý člověk u nás nebo kdekoliv jinde

Milí adoptivní rodiče,

Táňa Bednářová, já (Eva Obořilová) a Mirek Janout Vás všechny moc zdravíme z Afriky, tj. z hlavního města Guinejské republiky - Conakry.

Jsem koordiinátorkou projektu „Adopce afriických dětí na dálku“ pro region Vyškov a adoptivní maminkou dvou dětí. Je to moje první cesta na tento kontinent a ráda bych se s Vámi podělila o některé své zážitky.

Hlavním cílem mé cesty, která začala 16. prosince 2004, je seznámit se se situací v Africe a s projekty, které tu organizují italští a čeští dobrovolníci z Humanistického hnutí, tedy i naši dobrovolníci z o. s. Vysokoškolští humanisté. Po návratu do ČR chci fotografie a videozáznamy použít k prezentacím pro Vás a pro veřejnost.

Dvacet sedum dnů v Africe není moc ani málo. Za tu dobu jsem navštívila všechny školy v hlavním městě, které navštěvují adoptované děti. Prohlédla jsem si místní humanistickou ordinaci ve čtvrti Landreah, kterou využívají děti ze školy Atlantique. Byla jsem přítomná u lékařské preventivní prohlídky dětí ze školy Franco- arabe a školy David Fofana ve čtvrti Simbaya. Ve čtvrti Dar Es Salam jsem navštívila humanistické centrum, místní školy zapojené do projektu „Adopce afrických dětí na dálku“ a viděla jsem tréningový zápas humanistického fotbalového týmu, kterému jsem předala nový fotbalový míč od našich sponzorů - manželů Vystavělových z Ivanovic na Hané. Druhý míč od těchto sponzorů, kteří jsou také adoptivními rodiči, jsem předala prostřednictvím našeho koordinátora fotbalovému týmu v městečku Dubréka, které je asi 50 kilometrů na sever od hlavního města. Osobně jsem navštívila toto městečko 1. ledna 2005 spolu s ostatními humanisty. Konal se zde jednodenní festival „Dětské slavnosti“ věnovaný prevenci a boji proti AIDS, který byl završením prosincových aktivit místních humanistů, které se týkaly této tématiky. Účastnili se ho žáci místních škol. Děti soutěžily v různých formách prezentace informací týkajících se problematiky nemoci AIDS. Podnikly jsme také cestu do měst Pita a Labe v oblasti náhorní plošiny Fouta Djalon. Dvoudenní pobyt byl věnován seznámení s novými aktivitami, které jsou v této oblasti organizovány místními humanisty, a s projekty, které se chtějí integrovat do aktivit Humanistického hnutí. Navštívili jsme kurzy alfabetizace pro děti, kooperativy zabývající se barvením látek a výrobou mýdla. Také jsme spolu s místními humanisty a adoptovanými dětmi z několika škol v Conakry připravovali obrázky a dopisy pro Vás - adoptivní rodiče.

Čeká nás ještě 22 dnů pobytu. Chystáme se na cestu do Kindie a Kankanu, která bude spojena s návštěvami škol, kooperativ a dalších projektů organizovaných humanisty. Probíhá příprava velkého humanistického festivalu a organizační schůzky humanistů v Conakry. V našem programu je také spousta schůzek s místními koordinátory, kteří patří do Tániny skupiny a podílí se na nejrůznějších projektech, včetně projektu „Adopce afrických dětí na dálku“. Naše česká skupinka dobrovolníků se v nejbližších dnech rozroste. Se situací tady se přijede seznámit bývalá miss ČR slečna Helena Houdová, která je adoptivní maminkou jedné holčičky.

Návštěva Afriky je pro bělocha velkou výzvou a velkou zkušeností. Připravovala jsem se pečlivě na cestu sem asi půl roku, ale po pravdě řečeno na to, co tu zažijete, se nemůžete nikdy dobře připravit. Každý den je plný spousty nových zážitků, které Vás překvapí a většinou hluboce zasáhnou. Pro bělošku je to možná ještě těžší. Máme totiž silně vyvinutý mateřský cit, a vidět tu děti, které mají nejrůznější nemoci, z nichž některé se u nás nevyskytují 30 nebo 40 let, které žijí v pro nás nepředstavitelných hygienických podmínkách a které nemají možnost koupit si dostatek potravy, je něčím, co se nedá popsat slovy... Ale nejsou tu jen děti... Postavení žen tady je další věcí, která Vás donutí přemýšlet o základních lidských hodnotách a právech, které u nás doma bereme jako samozřejmost. Uvedu Vám jen dva příklady... Svatba třináctileté holčičky a obřízka žen - nebo spíše malých holčiček ve věku obvykle pěti let. Pak je tu spousta problémů, které se týkají všech... dětí, žen i mužů... všech afričanů v Guinejské republice a myslím, že i mnoha afričanů v jiných zemích... Asi nejde všechno vyjmenovat, ale chci zmínit právo na uspokojení základních lidských potřeb (tj. především právo na pitnou vodu a jídlo), základní zdravotní péči a základní vzdělání. Velkým problémem je v Africe doprava. Například v taxíku jezdí 7 lidí - řidič, 4 cestující na zadním a 2 na předním sedadle. Nedá se tu vlastně mluvit o dobrém technickém stavu vozidel - na silnici potkáte auta, která by u nás byla už dávno v kovošrotu. Cestu do Pity jsme podnikli například autobusem. Byl to typický americký oranžový školní autobus. Na střeše autobusu byly naloženy zavazadla nejrůznějšího druhu do výšky asi jednoho a půl metru. Cestu, která trvala asi 12 hodin, jsme absolvovali spolu s dalšími 110 cetujícími, nepočítaje děti. Na jednom sedadle seděli 3 cestující a také v uličce na barelech a různých krabicích seděli cestující. Byl to opravdu neuvěřitelný zážitek a asi jsme měli i kus štěstí, že jsme cestu ve zdraví přežili. Stav silnic je zde opravdu děsivý. Dalším problémem jsou zde časté výpadky elektrického proudu, tekoucí studená nezávadná voda je tu nadstandart...a tak by se dalo pokračovat. Ze začátku si tu připadáte, jakobyste přiletěli z jiné planety... Rozdíl mezi Evropou a Afrikou je prostě markantní.

Teprve v souvislosti s touto realitou člověk dokáže ocenit práci místních humanistů, kteří se v rámci svých možností snaží zlepšit situaci, ve které žijí oni sami i lidi v jejich okolí.

Doufám, že jsem Vám alespoň trochu přiblížila náš pobyt tady. Je toho mnohem víc, co by se dalo napsat, ale na to teď není moc čas, protože je před námi ještě spousta jiných důležitých aktivit.

Všechny Vás z Afriky zdravím a těším se na viděnou. Eva Obořilová

P.S. – Navzdory všem rozdílům, v Africe žijí lidé, kteří jsou úplně stejní jako my... ti lidé tady mají svou individualitu, city, potřeby, lásky, sny, radosti i starosti... jsou úžasní a stejně zranitelní jako každý člověk u nás nebo kdekoliv jinde na světě... a na to bychom neměli nikdy zapomínat.