Reagujeme tímto na článek Jana Kovalíka s názvem „Lidičky a dětičky v sevření Dobra“ uveřejněném dne 4.9.2006 v týdeníku Respekt. Vzhledem ke skutečnosti, že článek obsahuje v převážné většině pouze autorovy názory a nikoliv objektivní informace, c

Reagujeme tímto na článek Jana Kovalíka s názvem „Lidičky a dětičky v sevření Dobra“ uveřejněném dne 4.9.2006 v týdeníku Respekt. Vzhledem ke skutečnosti, že článek obsahuje v převážné většině pouze autorovy názory a nikoliv objektivní informace, cítíme nutnost uvést věci na pravou míru.

Humanistické hnutí je mezinárodní společenství lidí, kteří iniciují a organizují nejrůznější společenské aktivity k dosažení skutečného dodržování lidských práv, spravedlnosti, bojující proti chudobě, diskriminaci a především proti všem formám násilí. Každý jeho člen či příznivec rozvíjí aktivity v oblastech, které ho nejvíce oslovují. Někteří se věnují Kampani lidské podpory pro Afriku a Indii, další rozvíjejí aktivity proti diskriminaci a k integraci různých kultur, jiní zahájili aktivity v oblasti umění, výchovy, politiky, ekologie… Každá organizace, která vzniká z humanistických myšlenek s cílem realizovat projekt v určité oblasti, zůstává zcela samostatná a s ostatními humanistickými aktivitami ji pojí jen základní myšlenky.

Bohužel autor ve svém článku neposkytuje tyto informace, ale pouze se snaží aktivity humanistů degradovat. Snaha o degradaci vystupuje z téměř každé věty prostřednictvím výrazů jako bolševikové, radikálové anebo tím, že předsedu Humanistické strany nazývá familiérně „Tami“, namísto ing. Jan Tamáš. Když píše o cestě ing. Tamáše do Keni v rámci koordinace rozvojových projektů, popisuje ji jako „výlet“, což je ve zřejmém rozporu se skutečností. Největší pomluvu však představuje pasáž, kdy autor bez jakýchkoliv podkladů naznačuje, že by peníze z adopcí mohly plynout do „stranické kasy“ či sponzorovat demonstrace. Aby vůbec mohl dát podstatu a smysl svým pomluvám, musel nejprve vykonstruovat následující lež: “Během organizování projektu Adopce afrických dětí na dálku se začali humanisté angažovat také v politice”. Skutečnost však byla přesně opačná! Humanistická strana byla založena již roce 1996, zatímco projekt adopce v Africe začal až v roce 2002.

Velmi závažné je též tvrzení naznačující, že humanisté používají děti jako rukojmí a tak přirovnává naše aktivity k aktivitám nebezpečných kriminálníků.

Bohužel se ve stejném článku nepíše, že:
* díky našim aktivitám může přes 3500 dětí navštěvovat školu
* že jsme v Africe a Indii vybudovali sirotčince, školy, lékařské ordinace...
* téměř všechny cesty jsou hrazeny humanisty samotnými a že na aktivitách pracují ze své dobré vůle
* nejrůznější z humanistických projektů jsou financovány českou vládou pro svou serióznost a transparentnost
* Humanistická strana nikdy nemluvila o projektu Adopce nebo Kampani lidské podpory, aby tím získávala hlasy voličů

Autor článku tvrdí, že je velmi podivné to, že humanisté mohou současně pracovat na politických i rozvojových aktivitách. Neuvědomuje si však zjevný rozpor, když sám píše o politikovi - senátoru Štětinovi - jako o „legendě humanitární pomoci“. Na konci stejného článku zmiňuje katolické organizace a zapomíná, že i oni organizují mnoho projektů v sociální oblasti jako jsou projekty adopce na dálku, humanitární pomoc apod., a vedle toho jsou přítomni i v politice, například prostřednictvím KDU-ČSL. Nikoho normálního přitom nenapadne, že používají peníze určené na adopci dětí na dálku k politickým aktivitám.

Autorův text není bohužel jediným pomlouvačným článkem, který se objevil v časopisu Respekt a v některých dalších periodicích. Celá degradující kampaň v médiích vznikla v okamžiku, kdy někteří humanisté asi před dvěma měsíci stáli u zrodu iniciativy Ne základnám - aktivity bojující proti výstavbě raketové základny USA na území ČR. A tak jsme si v různých článcích v tisku mohli přečíst, že iniciativa Ne základnám je aktivita komunistů s humanisty, že „bolševici demonstrovali proti základnám“ apod. To vše byly zjevné lži. Této iniciativy se účastní přes 40 velmi různorodých organizací – organizace křesťanské, muslimské, humanistické, feministické, kluby zdravého životního stylu, různé politické strany (Strana zelených, Strana zdravého rozumu, SDS, Strana Rovnost šancí…), ekologické organizace … a je pravda, že mezi nimi petici podepsal i Komunistický svaz mládeže. Každopádně iniciativa znamená pouze to, že všechny tyto organizace, které se připojily a souhlasí s peticí vyžadující referendum, mají shodný názor na tento problém a jsou schopny spolu spolupracovat, aby prosadily tento názor – nejedná se o žádnou koalici. Ne základnám mimochodem podpořili i známé osobnosti jako jsou Noam Chomsky, Jan Keller, Erazim Kohák, Petr Uhl, Ivan Odilo Štampach a Pavel Pečínka. Takže novináři, kteří píší o iniciativě jako o komunistech a levicových radikálech, se jen snaží vše degradovat a přesunout pozornost pryč od tématu základen USA. Tito novináři napomáhají politikům, kteří mají zájem v této věci neinformovat a rozhodnout bez lidí.

Je zřejmé, že autor článku s iniciativou Ne základnám nesouhlasí. Namísto vysvětlení důvodů jeho postoje a otevření zajímavé diskuse však degraduje projekt Adopce afrických dětí na dálku. Je to stejný způsob, který se užíval za minulého režimu. Pokaždé, když se začne říkat něco zajímavého, ale ne zrovna hodícího se do krámu té právě úřadující „správné ideologii“, je nezbytné to rychle degradovat a zastrašit veřejnost. V dávných dobách se křičelo antikrist a upalovaly se čarodějnice, později se křičelo imperialista a nepřítel státu a vedly se procesy s politickými vězni a dnes je nejúčinnějším zaklínadlem radikál, extrémista, bolševik a komunista.

Díky úsilí lidí v minulosti o demokracii máme dnes svobodu volně psát, ale už chybí svoboda myslet. Těžko uvěřit, že autor opravdu věří tomu, co píše a přirozeně se nabízí otázka: od koho dostává pokyny?
Bohužel, kvůli tomuto článku ukončili někteří adoptivní rodiče podporu svému dítěti v Africe. Nakonec však můžeme panu Kovalíkovi poděkovat, protože jeho „výkřiky“ vyvolali mnoho pozitivních reakcí mnoha lidí a ještě více v nich prohloubili víru ve smysl a potřebnost těchto projektů.